Jak správně udělat koupelnu





Popovídáme si trošku o koupelnách z jiného pohledu. Vynecháme běžné kecy a problematiku výběru estetických prvků a také se nebudeme zaobírat hovadinama typu, jakou dlaždici kam dát a jestli si instalovat pákovou nebo jinou baterii. Když si navrhujete koupelnu a pak si ji sami i provádíte, pak musíte znát pár vychytávek o ventilaci a izolaci. A právě o tom je tento článek.

Koupelna patří mezi nejpopulárnější a nejhlídanější části bytu. Proto jí věnuji celkem dost prostoru. Tak jak je mým zvykem, nehodlám se zabývat nějakými systémy jednotlivých výrobců čehokoliv. Pouze se zaměřím na to, jak koupelnu vybavit technicky, na co myslet a na co nezapomenout a jak postupovat a čeho se vyvarovat. V tomto článku nebudu rozlišovat zda koupelnu rekonstruujeme či stavíme úplně novou.




Provádím 3D návrhy koupelen za 3500,-Kč za jednu koupelnu. Za tuto cenu ode mne dostanete návrh ve třech variantách. Výsledkem dostanete jednak barevný obrázek ve 3D v 5-ti základních pohledech na místnost, pak spárořez jednotlivých obkladaček na jednotlivých stěnách, okótované jednotlivé vývody pro elektro a vodoinstalaci, podrobný rozpis materiálu, rozpis počtu kusů obkladaček (počítáno jednak i tak že třeba z jedné obkladačky lze udělat dva kusy. ) Rozpis i na jednotlivé kusy, rozpis materiálu na lepení, spárování a hydroizolaci.
Jako autor knihy „Jak správně udělat koupelnu“ si troufám říct, že vím jak koupelny provádět.
Přístup k vám je naprosto profesionální a profesionální je výstup naší práce. Koupelnu, kterou vám naprojektujeme jsme schopni i do detailu realizovat.
Většina 3D návrhů zdarma nebo za „hubičku“ řeší koupelny jen rámcově, bez detailu. Náš návrh je propracovaný tak, aby se jím mohl řídit řemeslník i stavebník.
Ano moje cena je vyšší, ale také nabízím vyšší kvalitu.
Jiří Faltýnek




Jak velkou koupelnu udělat?

Pokud rekonstruujeme starou koupelnu, pak jsou její rozměry většinou dané. Pokud koupelnu budeme teprve budovat, pak máme ku pomoci vkus a fantazii. Velikost koupelny určují různé faktory. Platí, že nedělejme koupelnu větší, než je nezbytně nutné pro zařízení, které v koupelně chceme mít. Než začneme koupelnu vůbec navrhovat, musíme si ujasnit, co v koupelně chceme mít a jak často to hodláme používat. Jestliže dáme do koupelny rohovou vanu, sprchový kout, dvě umyvadla, pračku, skříňku na ručníky a do toho ještě domácí saunu, pak si můžeme být jisti, že prostor 2x2m, nám na to prostě stačit nebude. Z toho výčtu se dá celkem zřejmě odhadnout, které předměty budou používány nejčastěji. Čím větší koupelna, tím více energie je potřeba na její vytopení a tím více času potřebuje na odvětrání par. Rozmístění předmětů volte tak, aby se dali pohodlně a bezpečně používat. V koupelnách bývá hodně vlhko a nezřídka i mokro a to je nejčastější příčina úrazů v koupelnách. Předměty v koupelně by se navzájem neměli překrývat a přesahovat jeden přes druhý. Tím mám na mysli takové věci, jako že bojler nebudeme věšet ani nad umyvadlo ani nad vanu. Umyvadlo by nemělo přesahovat okraj vany. Revizní dvířka do jádra k měřičům spotřeby, pokud je to jen trošku možné, dejte je kamkoliv jinam. Zkuste se také vyhnout oknům v koupelně. Z hlediska prostoru zabírají místo, i když jen na stěně, a z hlediska větrání doporučuji jiné alternativy.




Technické požadavky na koupelnu

Jedna z nepostradatelných vlastností koupelny po technické stránce je vodonepropustnost. Další dobrá vlastnost je odvětratelnost vlhkého vzduchu. Neposlední v řadě vlastností je uzemnění všech kovových předmětů v koupelně. Toto jsou vlastnosti a požadavky na bezpečnou a dobrou koupelnu. Ostatní už je jen pozlátko a třešnička na dortu. Ale než se dostaneme k tomu mlsání krásné třešničky, musíme splnit pár podmínek, aby nám tu radost z nové hezké koupelny nezkazila permanentní plíseň nebo vytopený soused, a nebo ještě hůř probíjející a jiskřící elektroinstalace.




Odvětrání koupelny

Koupelna je místnost, kde se vyskytuje voda ve dvou skupenstvích v míře víc než vrchovaté. Musíme si uvědomit, že teplá voda se odpařuje a znovu sráží na studených místech a předmětech. Když tuto vlhkost necháme delší dobu působit a včas ji neodvětráme, dočkáme se v dohledné době plísní. Proto si teď povíme něco o tom, jak správně a účelně odvětrat koupelnu. Abychom neplatili zbytečně mnoho za vytápění místnosti, kterou větráme tak dokonale, že nám vychladnou zd,i na nichž se pak vysráží vzdušná vlhkost. Máme vlastně tři možnosti jaké odvětrání koupelny zvolíme, přičemž tu popíšeme první dvě a ta třetí je kombinací dvou předchozích. První a nepříliš šťastnou volbou je přirozené odvětrání, druhou možností je nucené větrání pomocí ventilátoru. Druhá možnost má více výhod oproti první.




Přirozené odvětrání koupelny

Přirozené odvětrání koupelny spočívá v tom, že veškerou práci provedou atmosférické vlivy a fyzikální zákony. Aby došlo k dobrému odvětrání, musí se vzduch v místnosti vyměnit alespoň dvakrát až třikrát. Přirozeným způsobem za nejlepších atmosférických podmínek a ideálním rozmístění ventilačních průduchů se toto provede asi tak za 1 hodinu, což ovšem je opravdu ideální stav. Nedělejme si iluze o tom, že ten ideální stav nastane vždy, když se nějaký uživatel koupelny rozhodne použít koupelnu s teplou vodou.Dostáváme se k termínu „ideální rozmístění ventilačních průduchů“. Mnoho omylů vzniká z domněnky, že když otevřeme okno, tak se vlhkost vyvětrá. To je pravda jen částečně a jen v teplém počasí. V zimním období se spíš dočkáme toho, že se vlhkost vysráží na vychladlých stěnách. Aby se vzduch vyměnil v celé koupelně, musí být jak přívod vzduchu tak i jeho odvod. To zajistíme vytvořením otvorů ve dveřích těsně u podlahy nebo dveře zkrátíme tak, aby u podlahy byla mezera pro přívod vzduchu, stačí asi tak 3cm. Je lépe přivádět vzduch z obyvatelných částí bytu, kde je vzduch ohřátý na pokojovou teplotu a přitom je chladnější než vlhký vzduch z horké sprchy či koupele a neochlazuje stěny místnosti a nehrozí tím srážení vodní páry na chladných místech. Ventilační průduchy pro odvod vlhkého vzduchu z koupelny musí být na opačné straně místnosti a to až u stropu (nejlépe rovnou do stropu, do ventilačního potrubí). Když zjistíte, že z jakéhokoliv důvodu se bez okna v koupelně neobejdete (je lépe se bez něj obejít), tak je umístěte na opačné straně místnosti, než jsou umístěny dveře a umístěte jej co nejvýše to jde. Je nutné, aby okno bylo otvíratelné na polohu ventilace (horní polovina okna se dá vyklopit dovnitř).




Správné větrání koupelny přirozeným způsobem

Když máme ventilační průduchy a okno v koupelně na správných místech, nemáme ještě vyhráno. Samo se to vyvětrá jen stěží. Musíme tomu trošku pomoct. Abych ukázal jak, nastíním to modelovou situací. Chcete se naložit do vany s horkou vodou po těžkém náročném dni, nebo si hodláte dát jen vlažnou sprchu. Už když jen pomyslíte na tyto blažené vymoženosti, musíte také začít myslet na to, zda je koupelna vyhřátá. A zda někdo jiný před váma náhodou nenechal otevřené okno, aby vyvětral a zapoměl jej zavřít a teď bude v koupelně asi pořádná zima. Když máte štěstí, je koupelna vyhřátá a vy si dopřejete horkou vodu. Jenže ejhle.. je orosené zrcadlo a jakoby sem táhlo? To jistě ty ventilační otvory… ale zazdít je nemůžeme. Uděláte si tělesnou údržbu a otevřete okno. Pára sice mizí, ale támhle vzadu se pořád drží. Okno se také zamlžilo… všude je vlhko a táhne sem… to je tak akorát na nachlazení. Za půl hodinky si musíte vzpomenout, že to okno musíte zavřít. Ale jak se dobře zapomíná na všechny povinnosti po horké koupeli. A tak je otevřené okno celou noc. Ráno jdete spáchat ranní hygienu. Otevřete dveře do koupelny a málem dostanete infarkt. Zima jako v psinci všechno studené. No jo ono mi bylo divné, že kotel běží celou noc. Bodejť ne, když vytápí koupelnu a ne a ne se to zavlažit. Vždyť „někdo“ zapomněl zavřít okno v koupelně….
To je jen nástin lapálií, které nás můžou potkat, když se spoléháme jen na ventilaci oknem a ventilačními průduchy. Když to s větráním přeženete, snadno se stane a to zvláště v zimním období, že topení nestíhá vyhřát prostor a chladný vzduch z venku ochladí stěny a vše kovové natolik, že se vlhkost na těchto předmětech vysráží a na plísně máme tím pádem zaděláno. Snad je to trošku katastrofický scénář, ale tak nějak to prostě funguje. Může se snadno stát, že celá léta vám systém přirozeného větrání funguje bez problémů, ale pak po nějaké stavební úpravě na domě zjistíte, že se dělají plísně a jakoby něco vadilo větrání. Ono stačí málo, aby se změnili klimatické podmínky kolem domu. Stačí změnit směr proudění vzduchu tím, že postavíte pergolu blízko domu, nebo přiděláte satelit na fasádu v blízkosti okna koupelny a thermodynamika a aerodynamika mají najednou poplach. Zdají se to být prkotiny, ale kolik probděných nocí nad bádáním kde se stala chyba, když to 50 roků fungovalo a teď už ne.
Aby to bylo srozumitelné. Proudění vzduchu kdekoliv na zeměkouli vzniká tím, že v jednom místě se ohřívá vzduch, v našem případě v koupelně nad vanou s teplou vodou. Tento teplý vzduch stoupá vzhůru a pod něj se automaticky dostává vzduch studený, ale tento chladnější vzduch musí odněkud a někudy přijít. Přichází otvory s nejnižší polohou a z míst, kde je nejchladněji. Fyzikální zákon říká, že jestliže v jednom ze tří míst je nejtepleji a dalších dvou místech je chladněji a v jednom ze dvou je nejchladněji, pak pod stoupající vzduch v nejteplejším místě, se dostává chladný vzduch právě z toho místa, které je ze všech nejchladnější. A to i tehdy, když má ztíženější podmínky v našem koupelnovém případě, i když ventilační otvory jsou výše posazené z toho nejchladnějšího místa, než z toho méně chladného. Z toho plyne, že naše koupelna si raději vymění vzduch s mrazákem, než s obývákem. Chápete? Pokud ne tak si to přečtěte ještě jednou a snažte se to pochopit, protože to je jedna z nejdůležitějších věcí, na které musíte myslet, pokud si navrhujete koupelnu a nechcete v žádném případě použít nucenou ventilaci (jsou i tací..). Tento jev má svůj speciální název, ale já jej zapomněl. Kdyby jste to někdo znal, tak mi prosím napište.




Odvětrání koupelny nucenou ventilací 

Nucenou ventilaci volí každý stavebník, který si nechce přidělávat starosti a chce šetřit čas i peníze (není ale každý takový..). Jak už název napovídá, nutíme vzduch přijít a odejít a jistými drobnými úpravami mu vyčleníme cestu a tím pádem jej přinutíme udělat to, co chceme. To znamená větrat. Stačí jako v předešlém případě upravit dveře a do sníženého stropu zabudovat ventilátor, který odvede vlhký vzduch z koupelny mimo budovu. Jen nezapomeňme na zateplení potrubí, kterým bude proudit vlhký vzduch ven, aby se nesrážela pára vně roury. Tento ventilátor, pokud jej elektrikář tedy správně nastaví, se spouští rozsvícením světla v koupelně a svou činnost zastaví až dvakrát vymění vzduch v koupelně po jejím opuštění uživatelem, který nezapomene zhasnout světlo. Ventilátor by měl být spustitelný také samostatným spínačem. Umístění ventilátoru se volí do míst, pod nimiž se nejvíce tvoří páry nebo „výpary“(v případě, že se jedná o koupelnu s wc dohromady). Pokud zvolíte pro odvětrání tento způsob, odpadají vám starosti, zda jste správně umístili třeba okno, které je v tomto už jen světlíkem a jeho parapet jen odkládací plochou pro všechno co v koupelně nepotřebujete.




Izolace koupelny

Dobře odvětrat koupelnu, znamená vyhnout se problémům. Voda z koupelny se dostane snadno do konstrukce a proniká do jiných míst a ze všeho nejraději se voda z vaší koupelny dostává k sousedovi pod vámi. Všechny argumenty proti použití izolace koupelny jsou liché a neopodstatněné. Už jsem slyšel takové nesmysly, jako že při použití správného lepidla na obklady a dlažbu plně nahradí izolaci – NESMYSL. Ne že by nějaká taková lepidla neexistovala. Většina moderních cementových lepidel a tmelů má určitou schopnost vodonepropustnosti, stejně tak jako kvalitní spárovací hmoty. Ale má to jeden takový háček. Úplně každá stavba se hýbe na svém podloží. Jsou to sice jen milimetry za rok a v žádném případě to nemá vliv na statiku domu, ale při těchto pohybech se objevují malinkaté trhlinky a prasklinky. Jsou jako nitky a neznamená to pro stavbu vůbec žádné nebezpečí. Ale když se vám taková trhlinka objeví v koupelně a úplně nejraději se dělají v koutech u podlahy, tak i nejlepší lepidlo selhává. Protože prasklinka je vlastně otvor, kterým může pronikat voda. Pak už je to jen otázkou měsíců, než se voda z koupelny proniknuvší touto prasklinkou, dostane do konstrukce domu. Tak proto musíme izolovat koupelnu.
Hydroizolace koupelny se provádí speciálním nátěrem. Tento nátěr je součástí hydroizolačního systému, jehož dalším dílem je speciální izolační páska, která se lepí právě pomocí izolačního nátěru. Na trhu je několik systémů hydroizolací pro koupelny a všechny pracují na podobném principu. Ty nejdražší jsou víceméně jen propracovanější a jejich součástí je plachta ze stejného speciálního materiálu, jako jsou pásky jiných systému. Rozdíl je v tom, že plachta se aplikuje celoplošně pomocí cementového lepidla a lze na ni ihned obkládat, což na nátěr nelze. Ale jinak je účinek stejný.
Izolace se aplikuje jak na stěny tak i na podlahu. Podklad musí být suchý a vyzrálý. Beton musí být starý nejméně 20 dnů, omítka musí být stará nejméně 7 dnů. Dříve než se pustíte do izolovování, ČTĚTE NÁVOD OD VÝROBCE!!




Používejte pouze izolační materiály určené pro koupelny. Nenechte si nakukat nějakým ignorantem, že izolace, která je dobrá na střechu, je stejně dobrá i do koupelny. NENÍ TO PRAVDA.
Rozdíl je v použitých materiálech. Je rozdíl v tom, jaké vlivy působí na střechy a jaké hygienické podmínky umí ta která izolace nabídnout.
Podlaha se izoluje kompletně celá. Stěny se izolují v místech, kde je vana, sprchový kout, umyvadla nebo jiné vývody vody ze zdi, minimálně však 15 cm od podlahy kolem dokola celé koupelny.
Další fáze izolace v koupelně je utěsnění všech spojů a styků materiálově různorodých předmětů (styk vany, umyvadla, klozetu a bidetu s obkladem a dlažbou) a vnitřní rohy, kde stýkají dvě stěny a styk podlahy s obkladem. Vnější kouty se opatří plastovou lištou při obkládání. Také na vnitřní rohy se dají použít lišty, ale to nedoporučuji u vodorovných vnitřních rohů. Důvod proč dávám takováto doporučení, je v detailech, jejichž popis už je sám o sobě tak obsáhlý. Váže se k němu spousta fyzikálních a statických faktorů, že by to vydalo na článek o úplně něčem jiném. Samozřejmě, že použití plastových lišt (jsou i kovové) není chybou, ale existují případy a situace, kdy je lépe ošetřit vnitřní rohy sanitárním silikonem. Aplikace sanitárního silikonu není nijak složitý úkon, ale snadno se z něj stane patlavá nevzhledná hrouda a při nedodržení některých zásad se pak silikon ocitá i na místech, kde jej rozhodně nechceme a jde hodně špatně odstranit. Výsledný žádoucí efekt má vzhled úhledného žlábku perfektně spojující předměty. Jelikož je silikon po vytvrdnutí stále pružný a houževnatý, je ideálním materiálem pro těsnění v mokrém prostředí. Kdyby Vás napadla otázka, proč utěsňovat styk umyvadla či vany, když nehrozí pronikání vody, protože jsme provedli perfektní izolaci, odpovídám dopředu. Je to proto, aby se v těchto mezerách netvořila plíseň z vlhka. Silikonem neutěsňujte mezery širší než je 1cm.




Silikonování koupelnových zařizovacích předmětů.

Silikon se dodává v tzv. kartuších a k jeho aplikaci se používá speciální mechanická pistole. Každá kartuš je vybavená návodem k aplikaci a ošetření silikonu, ale jelikož podle mne není tento návod tak úplně přesný, popíšu tuto aplikaci tak, jak je to běžné mezi profesionály.
Krok 1: Kartuš vložte do mechanické pistole a několikerým stiskem vytlačovací páky opatrně kartuš upevněte. Ne moc, jen tak, aby se kartuš nehýbala.
Krok 2: Otevřete kartuš seříznutím zúženého hrdla až k závitu pro aplikační špičku. Ihned po seříznutí nasaďte aplikační špičku a utáhněte na kartuši. Každá aplikační špička je vybavena závitovým uzávěrem. V případě, že tento závitový uzávěr ztratíte, nevkládejte do špičky žádný předmět pro uzavření. Stačí, když ze špičky necháte malý kousek silikonu, který zatuhne a tím tvoří uzávěr. Pro další aplikaci pak tento kousek materiálu odstraníte a kartuš je opět připravena k použití. Vždy ihned po nasazení aplikační špičky do ní vtlačte silikon tak, aby se celá zaplnila. Silikon totiž tuhne za přístupu vzduchu. Pokud byste nechali aplikační špičku prázdnou a měli nasazenou šroubovací krytku, silikon by zatuhl v zúženém hrdle a tím by se stal prakticky nepoužitelný.
Krok 3: Aplikační špičku seřízněte zešikma na šířku těsněné spáry.
Krok 4: Těsněnou spáru dokonale vyčistíme. Nesmý být mastná ani vlhká a nesmí být zaprášená. Jakákoliv nečistota znamená, že se silikon nespojí s podkladem a tím by ztrácel na významu. To se prostě nesmí stát.
Krok 5: Aplikační špičku přiložte na těsněné místo a rovnoměrným tlakem na aplikační páku mechanické pistole vytlačujte silikon a přitom plynule bez zastavení posunujte aplikační špičku po celé délce těsněné spáry. Tím dojde k nanesení silikonu do spáry. Měl by vzniknout malý hrobeček.
Krok 6: Okamžitě po aplikaci uvolněte tlak mechanismu pistole aretační páčkou a zamezte nanesení silikonu kamkoliv jinam než je záměr. Toho dosáhneme snadno tím, že pistol s kartuší položíme na hadřík mimo pracovní prostor tak, aby náhodně uniklý silikon byl zachycen právě hadříkem.
Krok 7: Aplikovaný silikon ve spáře a bezprostřední okolí (cca 2cm na každou stranu) pokropíme mýdlovou vodou. Nejlépe se k tomu hodí mechanický rozprašovač na kuchyňské saponáty. Mýdlová voda zamezí lepivosti již aplikovaného silikonu a můžete jej snadno mírným tlakem jedním tahem po celé délce vtlačit do spáry. To provádíme gumovou stěrkou se zaobleným rohem a nebo nejlépe prstem. Stěrka nebo i prst musí být také od mýdlové vody.
Těchto pár kroků je cesta k úspěšné aplikaci sanitárního silikonu.




Topení v koupelně

Topení v koupelně je zvláštní kapitolou. V podstatě máme na výběr z několika možností, jak vyhřívat koupelnu. Základní a tedy i standartní verze je vytápění pomocí topného žebříku. Je to vlastně klasický „radiátor“ mající tvar žebříku. Tento praktický tvar kromě toho, že dobře vypadá, je výborný pro sušení ručníků. A čím je tak zvláštní, že jej tu zmiňuji? Tím, že mimo topnou sezonu by nám mohla být zima a kvůli koupelně zatápět pro celý dům je mírně řečeno neekonomické. Proto se dá tento topný žebřík vybavit elektrickou patronou s termostatem. Používá se to tak, že se uzavře topný žebřík topnému okruhu a zapojí se termostat, který ohřívá vodu v topném žebříku. Jak jednoduché… .




Další možností je elektrické podlahové topení. Jeho vtip spočívá v odporovém drátu hadovitě připevněném k plastové síti. Toto topení se pokládá těsně před montáží keramické dlažby do tenké vrstvy cementového lepidla. Je nutné však upozornit na skutečnost, že elektrické podlahové topení není schopno vyhřát prostor koupelny do pohodového tepla. Teplo, které projde přes vrstvy lepidla a keramické dlažby se rovná teplotě těla nebo jen o malinko víc. Proto také velice dlouho trvá, než uživatel ucítí teplo. Toto topení je dobré jen proto, aby vám nebyla zima od nohou, když bosí stojíte v koupelně. Když chcete mít účinné teplo při používání koupelny, musíte toto topení zapnout o několik hodin dříve. Je mnoho prodejců a distributorů, kteří melodramaticky odpřísáhnou fakt, že jejich podlahové topení umí vyhřívat téměř okamžitě, a že během pár minut máte v koupelně jako v sauně. A když jim sdělíte, že to není pravda, tak vás nařknou z toho, že buď máte topení špatně naistalováno, anebo máte nějaký zastaralý výrobek. Pár takových vykuků jsem potkal a vždy lžou to stejné. Nenechte se uchlácholit chytráky, co potřebují prodat a houby je jim po tom, co chcete a co očekáváte. Když budete pořizovat toto topení nechte si je zabudovat elektrikářskou firmou, která je schopná, vám dát na toto razítko o odborné instalaci. Ptejte se prodejce na všechno, co s tímto topením souvisí. Ptejte sa na dobu, za jakou začnete cítit teplo od zapnutí. Zajímejte se o spotřebu elektrické energie, na záruční podmínky a také se ptejte, kdo uhradí škody způsobené vadným výrobkem. Uvědomte si, že toto musíte mít ošetřené, protože když se zjistí, že topení je nefunkční a termostatem to není, pak to musí být v tom odporovém drátu. To znamená, že se musí vybourat dlažba, která už je nepoužitelná a po opravě znovu zabudovat novou dlažbu a to všechno není zrovna zadarmo. Když s těmito otázkami vyrukujete na prodejce nešetřícího superlativy na elektrické podlahové topení, celkem snadno jej tím donutíte říkat pravdu. Trvejte na svých právech…




Elektroinstalace v koupelně

Vše co je v koupelně kovové, musí být opatřeno zeměním. Jsou to všechny baterie, plechová vana, plechová sprchová vanička, kovové zárubně a všechny použité elektrospotřebiče. Veškeré práce spojené s elektroinstalací může provádět pouze elektrikář proškolený vyhláškou č. 50 Sb. To je speciální elektrikářská směrnice. Dále musíte mít na elektro zařízení koupelny revizi. Trvejte na vydání revize, i když ji máte na celý dům nebo byt hotovou a koupelnu jen rekonstruujete. Nic se nevyrovná bezpečné elektroinstalaci v tak mokrém prostředí, jako jsou koupelny. V žádném případě si nenechte provádět elektroinstalaci nějakým všeumělem z vesnice, i kdyby se za jeho zkušenosti postavilo deset vašich přátel. A zkazky o tom jak nějaký elektrikář udělal svou práci tak špatně, že to za něj musel opravit „Pepík“ odvedle co je na „to“ nejšikovnější, prostě vůbec neposlouchejte, i kdyby to byla pravda. Tady jdou kamarádi a „stachanovci“ stranou, tady končí veškerá legrace, tady jde přinejmenším o zdraví. A to nepřeháním.




Vodoinstalace v koupelně

Vše co se týká vodoinstalace v koupelně, je dobré svěřit vodoinstalatérům. Není to nezbytně nutné. Když je člověk dostatečně šikovný a má zkušenosti a povědomí, jak se co dělá, může se do instalace trubek pustit sám. Ale pokud máte sebemenší pochybnost o svém umění, je lépe si toho instalatéra pozvat. Jde o to, že profesionálovi jde práce lépe od ruky a je vybaven nástroji a přístroji, kterými dokáže dosáhnout výsledku daleko snadněji, efektivněji a rychleji, než ten kdo sem tam občas dotáhne kapající kohoutek. Před samotnou instalací trubek už je nutné vědět, jaké baterie, umyvadla, vany a sprchové boxy budeme v koupelně mít. Tomu se totiž přizbůsobuje výška a umístění vývodů. Tuto kapitolu zakončím několika postřehy.
1. Vývody pro vodovodní baterie se umisťují ve vzdálenosti 100mm nebo 150mm od sebe, měřeno od středu na střed jednotlivých vývodů. Záleží jakou baterii použijete.
2. Termostatické baterie se vyrábí s rozponem jen a pouze 150mm.
3. Umyvadla se osazují většinou do výšky od 750mm do 830mm od hotové podlahy.
4. Vana se osazuje do výšky 550mm až 650mm od hotové podlahy.
5. Nikdy nepoužívejte jako topidla infrazářiče nebo spirálu.
6. Obkladem nabyde stěna o dalších 9mm. To znamená, že se koupelna rozměrově zmenší o 18mm. Necelé dva centimetry jsou sice pakatel, ale pokud plánujete nábytek na míru, pak je potřeba počítat s každým milimetrem.




Krok za krokem

V předchozích kapitolách jsme si pověděli, jak a co je potřeba znát a dělat, proto nastala fáze, jak to skloubit a časově sladit tak, aby jsme jednotlivé operace provedli v tom správném pořadí. Opět jako vždy postupujeme v krocích.
1)Na začátku všeho je projekt. Ten musí vycházet z požadavků uživatele na zařízení. Zařízení si vybíráme podle toho kolik prostoru máme. Jen málokdy se stane, že můžeme prostor usbůsobit typu zařízení. Ale to už je akademická záležitost.Můžete provést i sami, když máte něco málo zkušeností a správné nářadí. Pokud se do toho pustíte tedy samy, nezapomeňte na záslepky všech rour. Při omítání by mohli být zacákány maltou.




3)Třetím krokem je natažení elektroinstalací. Rozhodně neprovádějte sami. Tuto práci přenechejte odborníkovi, který je prokazatelně proškolen vyhláškou č.50 Sb. o elektroinstalacích a který bude schopen vám vystavit revizi. Nebudu záměrně popisovat ani jeden detail, aby tento text nebyl ani náhodou skrytě chápán jako navádění k samozničení pomocí elektrického proudu. Až bude první fáze elektroinstalací hotova, vypěchujte krabičky svorkovnic a vypínačů zmačkanými novinami. Opět je to proto, aby se při omítání nedostala malta do těchto krabiček. Komunikujte s elektrikářem o tom, co kde a jak chcete mít. Mám na mysli umístění zásuvek, výška vypínačů a poloha světel. Ostatně toto všechno byste měli zohlednit v projektu. Zkontrolujte si ještě před omítáním, zda jsou kabely přivedeny ke všem zamýšleným spotřebičům včetně podlahového topení či ventilátoru.
4)Když už máme všechny instalace hotové, můžeme se pustit do omítek. Opět se musím opakovat, že přesnost pro omítky v koupelně je nezbytná. Tak jak je rovná omítka, tak rovný bude obklad. Rovinnost omítky v koupelně se nevztahuje pouze na svislost a hrbolatost. Je nutné omítat tak, aby byli dodrženy přesně 90° rohy. Vycházíme z toho, že použité další předměty jsou koncipovány do pravého úhlu. Když pak třeba usadíte vanu, jejíž strany jsou vzájemně kolmé, tak se nerovnost stěn projeví zvětšenou mezerou a ne vždy jde takovou mezeru zamaskovat k nepoznání. Při omítkách myslete na to, že jakákoliv nerovnost, které se dopustíte, bude odměněna zvýšenými náklady na realizaci obkladů. Jsou na světě lidé, kteří tvrdí, že dobrý obkladač si poradí s každou nerovností. Ne že by to nebyla pravda, ale proč tomu tak musí být? Na vyrovnání křivé omítky je potřeba další materiál a obkladač používá drahé cementové lepidlo. Řeknete si, těch pár korun mě nezabije, ale to je korunka ke korunce a tak dlouho budete tolerantní k chybám až najednou zjistíte, že ta koupelna vás přišla o tři i čtyři tisíce víc, než jste si plánovali. Komu je to jedno, ten není dobrý hospodář. Nevadí to jen ignorantům co si myslí, že koruna nic neznamená. Další plýtvání při nerovných omítkách je plýtvání časem. Průměrnou koupelnu průměrný řemeslník vyomítá za půlden. Počítejme 4 hodiny. Zaplatíte mu buď za ten čas nebo za metry čtvereční. To je tedy první platba. K tomu je třeba přičíst materiál. Pak zjistíte, že omítka je křivá. Musíte ji vyrovnat. Práce na opravách omítek jsou časově velice náročné a efekt bývá většinou neuspokojivý. To jsou další náklady na materiál. Řeknete si, ať si to opraví ten, kdo to zvrtal. Fajn, ale co ten čas? Nenechte se ukolíbat nějakými lživými argumenty o nějakých normách. Už jsem slyšel chytráky, co na výtku o nerovnosti jejich omítek odvětili, „norma říká 2mm na metr“. To je nehorázná lež, kterou smeťte ze světa tím, že danému matlovi prostě nezaplatíte do té doby, než bude omítka v koupelně, jak se patří perfektně rovná. Koupelna není maštal a navíc je to jedna z nejdražších místností v bytě, tak proč ji dělat ještě dražší kvůli ignorantům, co neumějí dělat rovné omítky. Finální omítka pod obklad má být perfektně rovná, hladká, bez děr a bez nedodělků.




5)Ve chvíli kdy můžeme s čistým svědomím říct, že máme omítku v koupelně perfektně provedenou (dřív rozhodně ne), přistoupíme k izolaci proti vodě. Před nanesením izolačního nátěru necháme omítku v koupelně „vyzrát“ alespoň 3 dny, nejlépe do doby než je úplně suchá. Když nemáme důvod provést dlažbu dřív než obklad, pak izolaci provedeme nejprve na stěnách s přesahem do podlahy.
6) Následuje vyšší dívčí. Obložení stěn keramickým obkladem. Je lépe to nechat na profíkovi, který už to nějaký ten pátek dělá. Když profesionál odejde od práce, je obklad zaspárovaný a čistý.
7) Obklad je hotov, tak můžeme izolovat podkladní beton. Pokud chceme podlahové elektrické topení, pak právě v této fázi je čas na to jej položit. Následuje pokládka keramické dlažby.
8)Máme hotové keramické obklady i dlažbu se vším co k tomu náleží, to znamená i silikon vnitřních rohů. Je čas na kompletaci zařizovacích předmětů. Nejdříve pustíme z uzdy vodoinstalatéra, který namontuje a osadí umyvadla, sprchové boxy a zástěny, všechny baterie a vše napojí na odtok. Nakonec nastupuje elektrikář, který provede uzemnění všech kovových předmětů, nasadí zásuvky a vypínače a zprovozní ventilátor a nasadí svítidla. Doplňky můžete nasadit sami, nebo poproste raději instalatéra. Zrcadla, věšáky a sušáky a jiné serepetičky prostě nechte osadit tím, kdo ví kam se to montuje a kde se to bude nejlíp hodit.
A máme koupelnu hotovou.